Plocha, na které se letiště rozkládá, je bývalým cvičištěm 35. pěšího pluku a podle pamětníků zde měla svou výcvikovou základnu i kavalerie s koňmi.
Událostí, jenž jakoby předznamenala budoucí využití místa, bylo v roce 1911 přistání inženýra Jana Kašpara po přeletu z Pardubic. Na začátek intenzivnějšího leteckého využití však zdejší cvičiště čekalo až do začátku třicátých let, kdy se zde zformovala místní pobočka Masarykovy letecké ligy. Ta měla za úkol podchytit zájem mládeže o létání a nabídnout systematický letecký výcvik. Významnou pomocí pro místní pobočku MLL byla přidružená výroba větroňů ve firmě Karosárna-Sodomka.
Začátky létání ve Vysokém Mýtě se tedy dají označit jako ortodoxně plachtařské. Motorová letadla na místní letiště zabloudila málokdy, spíše se jednalo o nouzová přistání.
V roce 1938 byl postaven první, dnes už tedy historický hangár firmou Sodomka. Na konci třicátých let došlo k terénním úpravám plochy tak, aby vyhovovala jako záložní letiště pro potřeby armády. V období druhé světové války bylo letiště Vysoké Mýto jako jedno z mnoha využíváno německou Luftwaffe jako výcviková a později i jako průzkumná základna. V roce 1942 sem byla převelena letadla Focke-Wulf Fw 190 létající do té doby u Afrikakorps v pouštní kamufláži. Údajně některá ze "stodevadesátek" dosud leží poblíž obce Cerekvice. Ke konci války se na letišti vyskytovalo dnes už těžko zjistitelné množství nejrůznějších vojenských strojů jako Heinkel He 111, Messerschmitt Bf 110. Po kapitulaci Německa se většina zde umístěných letadel změnila v hromadu nepoužitelných trosek, z části díky likvidaci samotnými německými vojáky, a z části místními lidmi, kteří zkrátka nesnesli pohled na vojenskou techniku tolik nenáviděného nepřítele.
V poválečných letech se sportovní letectví zase pomalu začínalo rozvíjet. První letadla sloužící po válce na místním letišti pocházela z přerozdělené kořistní techniky. Situace zde byla obdobná jako na ostatních aeroklubových letištích. Létalo se s minimálními prostředky, o to ale s větším nadšením. Letadlový park se pomalu rozrůstal a nenechaly na sebe čekat ani první sportovní úspěchy, především na plachtařském "bitevním" poli. Po roce 1962 rozšířili místní řady členové Aeroklubu Choceň, kteří zde našli lepší podmínky než na ploše továrního letiště Orličanu. Přítomnost letců z Chocně, kteří byli zaměstnanci Orličanu Choceň (dnes firma Schempp-Hirth) se také příznivě projevila v některých přírůstcích do leteckého parku aeroklubu. Létal zde poslední vyrobený Orlík VT-116, najdete zde první sériově vyrobenou "vosu" VSO-10 či první vyrobený Discus CS.
Při ohlédnutí zpět do minulosti si musíme připomenout, že to, co je zde k vidění (dílna, restaurace, budovy) je dílem členů aeroklubu, které bylo dokončeno v roce 1987. Začátkem osmdesátých let zde bylo uvažováno o výstavbě leteckého střediska pro zemědělské práce (tehdy Slov-air), ale rozhodnutím tehdejších orgánů bylo toto středisko vybudováno na letišti v Ústí nad Orlicí. Na letišti Vysoké Mýto bylo vybudováno středisko pro výcvik a školení nových práškařských pilotů, jako pobočka letecké školy Slov-airu v Holešově. Též v té době byla vybudována zpevněná asfaltová VPD pro potřeby Slov-Airu okolními zemědělskými družstvy a ACHP Choceň. V používání byly letouny An-2 a Čmeláci.

V současné době je v Aeroklubu Vysoké Mýto registrováno kolem padesáti členů, přičemž aktivně létajících je asi čtyřicet.